Vlhkostní zábrana na poraněném místě zpomaluje odpařování vlhkosti, jež je přirozeně přítomna v kůži. Když se poranění hojí ve vlhkém prostředí, děje se tak bez vzniku strupů. I obklad z čajového sáčku a vody představuje účinnější léčbu, než když nepodniknete nic. Použití zvlhčovacího prostředku výrazně snižuje bolestivost bradavky a předchází vzniku strupu na povrchu bradavky. (Ziemer)

Pokud se však poraněné bradavky léčí stále běžně doporučovanou metodou osychání na vzduchu či sušení fénem, vzniknou na rozpukaných místech strupy, které pak dítě při kojení často odstraní. Tím pádem začne bradavka znovu krvácet a vytvoří se nový strup. Tento postup se opakuje, dokud není poranění zahojeno, pro matku jde však o velmi nepříjemné období.

Již na začátku 70. let bylo zjištěno, že vlhké prostředí, kde se nevytváří strupy, podporuje pohyb buněk napříč povrchem poranění a proces hojení usnadňuje (Rovee 1972). Současné metody léčby poranění využívají vlhkost k tomu, aby hojení probíhalo snadněji. Vlhké prostředí je klíčové pro epitelizaci, šíření a přenos epiteliálních buněk po povrchu rány během hojení. (Bolton 2000) Oleje, včetně oleje s vitaminem E, hojení poranění nenapomáhají. Všechny oleje zůstávají na povrchu kůže a mohou přinést určitou dočasnou úlevu. Suché či popraskané kůži však nechybí olej, chybí jí vlhkost.

Přidat vlhkost kůži zvenčí však není možné (tento proces musí proběhnout zevnitř). Pomůžeme-li kůži bránit vypařování vlhkosti, dokáže si kůže uchovat více ze své přirozené vlhkosti.

Pro matku, která má poraněné bradavky, však může hlavní problém spočívat nikoli v rychlosti uzdravení bradavek, ale v tom, jak rychle dosáhne úlevy od bolesti.